Zlomeniny

V minulém vydání jste se mohli dočíst mnoho užitečných informací o první pomoci na téma poranění pohybového aparátu, jehož ne malou součástí jsou zlomeniny. Protože je to velice obsáhlé téma, věnujeme jim celý díl pravidelného seriálu.

Poranění kostí vznikají v důsledku působení přímého či přeneseného násilí na kost. Podle příčiny potom rozdělujeme zlomeniny na úrazové, které vznikají nepřiměřeným násilím, a zlomeniny patologické, kdy se kost láme i při běžném zatížení, tzn., že zlomenina je projevem onemocnění kosti (např. osteoporóza – řídnutí kostí, křivice atd.). Pokud se úrazem neporuší kožní kryt, jedná se o zavřenou zlomeninu. Naopak když dojde k porušení kožní celistvosti, nazýváme tuto zlomeninu jako otevřenou. Kost v ráně nemusí být patrná. Tento druh zlomenin je komplikován krevní ztrátou a případnou infekcí. Dále můžeme rozlišovat zlomeniny dle rozsahu zlomení na neúplné a úplné. V neposlední řadě se zlomeniny dělí také podle tvaru lomu.


Mezi příznaky zlomeniny řadíme:

  • nápadná změna tvaru končetiny (zkrácení, ohnutí, pokřivení)
  • bolestivost v místě zlomu
  • nepřirozená pohyblivost končetiny
  • krepitace (skřípání a vrzání slyšitelné při pohybu zlomené kosti)
  • otok a krevní výron v okolí poraněného místa
  • u otevřené zlomeniny porušení kožního krytu, krvácení rány, případné vyčnívající úlomky kosti
  • u zlomenin velkých kostí (stehenní, pažní) nebo u mnohočetných zlomenin rozvíjející se příznaky šoku.

V rámci první pomoci musíme nejprve zjistit celkový stav zraněného, zajistit základní životní funkce (vědomí, dýchání, krevní oběh) a ošetřit velké krvácení. Potom při podezření na zlomeninu postupujeme tak, jako by byla přítomna.  Nejprve postiženého umístíme do vhodné polohy pro ošetření. Pro obličej a horní končetinu do sedu, pro dolní končetinu vleže naznak, při zlomenině žeber do polosedu.

Základním krokem je znehybnění poraněné části. Snažíme se vždy znehybnit kloub nad a pod zlomeninou v úlevové poloze, tím zmírníme bolestivost. Celkově tak zabráníme dalšímu poškození tkání, snížíme krevní ztrátu a předcházíme rozvoji šoku. Znehybnění provádíme nejlépe tvarovatelnou dlahou. Často se ale musí improvizovat, takže pomůckou může být např. hůl, pravítko, deštník atd.). Když nemáme opravdu žádnou z pomůcek po ruce, fixujeme postiženou část těla ke zdravé nebo k druhé končetině. Po té poraněnou část umístíme do zvýšené polohy, chladíme a transportujeme zraněného k odbornému vyšetření. Pokud máme podezření na poranění páteře, manipulace s raněným by měly být minimální a pokud nehrozí nebezpečí, vyčkáme do příjezdu ZZS (Zdravotní záchranné služby).

Při poskytování první pomoci ránu otevřené zlomeniny nejprve řádně dezinfikujeme kvůli vniknutí bakterií do rány, tímto krokem se snažíme zabránit nebo minimalizovat vznik infekce. Dále přiložíme sterilní krytí (bez mikrobů) a obvaz. Cizí předměty či úlomky kosti necháme v ráně. NIKDY kosti nevtlačujeme zpět. Potom nasadíme dlahu a přivoláme transport do zdravotnického zařízení.

V dalším díle si popíšeme jednotlivé zlomeniny, postup při ošetření konkrétních případů  a způsoby znehybnění dané části těla.

Veronika Pachtová

Veronika Pachtová

Zmije jedovatá!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Naučme se počítat *