Struktura a historie ČČK

Struktura organizace

  • Mezinárodní výbor Červeného kříže byl založen v roce 1863  a dodnes pracuje v Ženevském sídle.
  • Mezinárodní federace společností Červeného kříže a Červeného půlměsíce byla založena v roce 1919 jako Liga společností ČK a ČP a v současné době sdružuje 188 národních společností. Sídelním městem Federace je také Ženeva.Mezinární federace národních společností ČK     

Národní společnost Českého červeného kříže se sídlem v Praze

Nestátní nezisková organizace, jejíž postavení je vymezeno zákonem č. 126/1992 Sb. O ochraně znaku a názvu Červeného kříže a o Československém červeném kříži.

  • jedna z největších humanitárních ogranizací působící na území České republiky
  • jedna ze 188 národních společností Mezinárodního hnutí ČK a ČP, jež se hlásí k základním principům hnutí Červeného kříže: HUMANITA, NESTRANNOST, NEUTRALITA, NEZÁVISLOST, DOBROVOLNOST, JEDNOTA, SVĚTOVOST

Oblastní spolek  Českého červeného kříže v Liberci

  • organizační složka národní společnosti se samostatnou právní a ekonomickou subjektivitou, jejíž postavení je vymezeno Stanovami Českého červeného kříže
  • člen Integrovaného záchranného systému České republiky
  • člen Asociace nestátních neziskových organizací Libereckého kraje – nestátní zdravotnické zařízení
  • člen PANELU krajských nestátních neziskových organizací Libereckého kraje


Profesionální zázemí oblastního spolku tvoří jeho úřad – Úřad OS ČČK

  • ředitel: Karel Studený – tel. 725 077 017
  • referentka: Anna Stahoňová – tel. 725 077 016
  • sídlo Úřadu: Palachova 504/7, 460 01 Liberec 1 (dům Liduška)


Orgány Oblastního spolku Českého červeného kříže (OS ČČK) Liberec
Rozhodujícím orgánem je Oblastní výkonná rada OS ČČK:

  • Předseda:
    Karel Veselský
  • Místopředseda:
    Roman Hainz
  • Členové:
    Yvona Bejblová
    Michaela Kirschová
    Ondřej Hradec


Programy

  • výuka a vzdělávání
  • bezpříspěvkové dárcovství krve
  • záchranná a humanitární činnost
  • rekondiční pobyty
  • spolková činnost
  • práce s dětmi a mládeží
  • sociální činnost

Členskou základnu oblastního spolku tvoří jeho členové sdružení v místních skupinách ČČK. V současné době náleží k Oblastnímu spolku ČČK Liberec pouze jedna Místní skupina ČČK, kterou tvoří členové Humanitární jednotky a několik příznivců.

Celoroční členský příspěvek 200Kč. To je 0,55 koruny na den.

Programy ČČK zajišťují dobrovolníci – členové, kteří napomáhají realizovat jednotlivé aktivity ČČK.


Historie Mezinárodního hnutí Červeného kříže a Červeného půlměsíce

Středověké i novověké válečnictví zanechávalo na bitevním poli mnoho zraněných, kteří byli odsouzeni k dlouhému, mučivému umírání, bez šance na jakoukoliv pomoc. Někteří měli to štěstí, že je vyhledali rodinní příslušníci a postarali se o ně. Organizovaná pomoc raněným na bojišti se začala vyvíjet až v Krymské válce (1853 – 1856). Na straně Ruska se o to přičinil ruský lékař, chirurg Nikolaj Ivanovič Pirogov, na straně spojenců (Británie, Francie, Prusko) organizovala a sama pečovala o zraněné vojáky britská ošetřovatelka Florence Nightingalová. Ta vešla do historie jako „Dáma s lampičkou“. Pojmenovali ji tak ranění vojáci, které v noci chodila kontrolovat a svítila si olejovým kahanem. Lampička Florence Nightingalové se do současnosti udržela jako symbol ošetřovatelství (odznaky sester).

Florence Nightingaleová         Nikolaj Ivanovič Pirogov       Ilustrační foto

Dne 8. května 1828 se v Ženevě narodil Jean Henri Dunant. Tento maličký Henri bude mít zásadní význam pro další vývoj pomoci raněným. Do svých jedenatřiceti let měl k medicíně na hony daleko. Byl bezvýznamným švýcarským obchodníkem. V roce 1858 založil Dunant v Alžíru akciovou společnost pro výstavbu mlýnů. Nutně k  tomu potřeboval souhlas francouzské vlády, ale ta jej nebrala nijak v úvahu. Dunant se tedy vypravil přímo za císařem Napoleonem III. Měl však smůlu, jeho císařské veličenstvo bylo zrovna zaněprázdněno válčením v Itálii u městečka Solferina. A tak se Dunant vydal přímo tam. Právě došlo ke krátké, ale velmi krvavé bitvě mezi francouzskou a rakouskou armádou. To, co uviděl na bojišti s ním hluboce otřáslo. Přes 40 000 raněných vojáků v blátě a dešti, pár doktorů, pomáhajících prominentním generálům, všude plno krve, bolesti a utrpení. Po celých osm dní pomáhal raněným, nejprve sám, později se přidali lidé z okolních vesnic. Byla to jen kapka v moři, ale stačila k tomu, aby pozvolna zaplavila celý svět.

Bitva u Solferina    Henri Dunant

Henri Dunant své zážitky sepsal a vydal knížku „Vzpomínky na Solferino“ (Un souvenir de Solferino). Je to útlá knížečka, ve které v závěru vyslovil myšlenku na vytvoření mezinárodní organizace, jež by poskytovala pomoc raněným a trpícím na válečném poli bez ohledu na jejich národnost. Knížku rozeslal evropským panovníkům, státníkům a vlivným přátelům. Souhlas s touto myšlenkou vyslovilo 19 korunovaných hlav.
Dunant zatím se svými čtyřmi přáteli založil pověstný „Výbor pěti“ a na přednáškovém turné po Evropě dosáhl toho, že se 26. – 29. října roku 1863 v Ženevě konala ustavující konference organizace, která na počest švýcarských občanů nese ve svém znaku švýcarskou vlajku, na které jsou barvy naopak. Tak vzniklo označení Červený kříž (složený z pěti čtverců) v bílém poli. Na této ustavující konferenci byla přijata zásada nedotknutelnosti a neutrality zdravotnických zařízení a personálu označeného Červeným křížem. Jako závazný dokument podepsaný  tehdejšími politickými špičkami vznikla I. Ženevská konvence v roce 1864.
Od svého založení sídlí Mezinárodní výbor Červeného kříže v Ženevě a  v současnosti ho tvoří maximálně 25 švýcarských občanů, aby se výbor mohl operativně scházet a rozhodovat. Myšlenka „Milosrdenství mezi zbraněmi“ překročila hranice Evropy, ale pro země vyznávající Islám byl znak kříže nepřijatelný. Oficiálně od roku 1929 je užívaný znak Červeného půlměsíce. V prosinci 2005 byl schválen další symbol –  Červený krystal, jako univerzální znak pro usnadnění činnosti Mezinárodního výboru nebo efektivnější ochranu zdravotnických jednotek.

Symboly Červeného kříže ve světě    Jedná se o přijetí dalšího znaku - Davidova hvězda
Kampak se nám vytratil pan Henri Dunant? V přemíře práce pro novou organizaci úplně zapoměl na své podnikání. Akcionáři přišli o své peníze a obvinili Dunanta ze zpronevěry. A tak byl zakladatel paradoxně  v roce 1867 z Červeného kříže vyloučen. Celá léta žil v chudobě. Skončil zklamán, zneuznán a duševně rozvrácen v nemocnici ve švýcarském městečku Heidenu. Tam jej v roce 1895 objevil jakýsi novinář a barvitě vylíčil Dunantův životní osud a připoměl jeho zásluhy. Článek získal obrovskou popularitu a začaly pršet pocty. Řada Národních společností ČK jmenovala Dunanta čestným členem, přicházely mu dary z celého světa. V roce 1901 se dočkal ocenění nejčestnějšího – byla mu udělena první Nobelova cena. Starému, zklamanému a nemocnému muži to optimismus nevrátilo. Zemřel v Heidenu 30.9. 1910 ve věku 82 let.

Henri Dunant - nositel Nobelovy ceny.

8. květen – den narození Henri Dunanta – je zaznamenán jako Světový den Červeného kříže. V řadě významných květnových dnů zůstává v pozadí. Avšak není důležité ani datum, ani jméno, když nehynoucí zůstáná myšlenka – „Milosrdenství mezi zbraněmi“ a „Síla humanity“.

Mezinárodní hnutí ČERVENÉHO KŘÍŽE se řídí sedmi principy:

  • humanita
  • neutralita
  • nestrannost
  • nezávislost
  • dobrovolnost
  • jednota
  • světovost